Měla to být velkolepá oslava návratu New York City k životu. Koncert pro šedesát tisíc lidí, na němž měla vystoupit působivá řada amerických umělců včetně Bruce Springsteena, byl bohužel po třech hodinách, ještě před nástupem headlinerů, ukončen kvůli silným dešťům. Vzniklo z toho několik improvizovaných představení ve vysílání CNN, jimž vévodí backstage vystoupení The Killers.
Žena, vystupující pod iniciály J. C. na hudebníka podala žalobu, v níž uvádí, že ji před více než padesáti lety v průběhu šesti týdnů zneužíval, hrozil fyzickým násilím, dával jí alkohol a drogy. Učinila tak těsně předtím, než ve státě New York vypršel speciální zákon, který umožnil lidem, kteří se v dětství staly obětí sexuálního násilí, tyto skutky nahlásit.
„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ vybavil se mi citát Václava Havla. Je sobota kolem půlnoci a těsně předtím, než na hlavní stage festivalu naběhla parta „podivných švédských pinglů“ The Hives, mám možnost krátce pohovořit s hlavním organizátorem festivalu Michalem Thomesem.
Fenomén Måneskin ovládnul streamingy, hitparády i letošní Rock for People Hope. Zatímco starší návštěvníci krčili čela nad množstvím coververzí v setu i přehrocenou image, se kterou kapela vtrhla na pódium, mladší generace si to prostě přijela užít. Taková atmosféra panovala mezi fanoušky.
