Když se páteční podvečer překlopil do své druhé poloviny, prostor pod plachtou stage Petra Svobody se zaplnil prakticky do posledního místa. Překvapivější o to víc, že tento časový slot patřil britské formaci unpeople.

Kanadští Three Days Grace už dávno patří k rockovým stálicím, a tak na Rock for People logicky vkročili s plnými kapsami léty prověřených hitů. Jejich noční slot následoval bezprostředně po setu headlinera třetího dne, což znamenalo skok do další, už docela solidně propršené noci. Pokud si ale někdo myslel, že vytrvalý déšť, fyzická únava z celého dne nebo pokročilá hodina lidi odradí, šeredně se spletl.

Je už takovou milou železnou tradicí, že se v masivním line‑upu Rock for People každoročně zjeví minimálně jedna tuzemská hudební legenda, a to bez ohledu na žánrové hranice. S tím se ostatně pojí i další sympatický zvyk, speciální set primárně určený pro seniory z Hradce Králové. Baví se ale nejenom oni.

Jedna z legendárních nu‑metalových formací se vrátila na Rock for People! Už dlouho před samotným začátkem jejich setu nešlo v areálu přehlédnout ten všudypřítomný zával červených kšiltovek a stylizovaných módních dvojníků Freda Dursta.

Papa Roach na Rock for People? To není jen kapela, to je v podstatě pevná součást základního inventáře. Upřímně řečeno, bylo by vlastně mnohem jednodušší vyjmenovat ročníky, kdy na hradeckém letišti nevystupovali, než ty, kdy do nás z pódia sázeli své energické sety. A přesto si na ně všichni znovu a rádi zajdeme.

Američtí progresivní deathmetalisté Blood Incantation se s vydáním loňské desky Absolute Elsewhere postarali o naprostý fenomén. Z undergroundových podhoubí se nevyhoupli jen do popředí respektovaných žánrových žebříčků, ale doslova prorazili bariéry směrem k absolutnímu mainstreamu. Koncert na Rock for People potvrdil jejich pozici.

Jedna z nejžádanějších, nejdiskutovanějších a aktuálně nejvíc rozjetých kapel letošního ročníku Rock for People konečně dorazila na místo činu. Němečtí Electric Callboy si pro sebe na druhé největší stagi urvali naprosto všechno.

Je úplně jedno, jestli na koncert Trivium dorazíte v poledne, nebo o půlnoci. Jedna věc je jasná - čeká vás nekompromisní příval gigantické energie, kterou tahle floridská formace oplývá už od samotného začátku své kariéry.

Hned úvodem se musím dotknout bouře nevole, která se před festivalem přehnala internetovými diskusemi. Důvod byl prostý: hrací čas Megadeth. Dave Mustaine a jeho thrashmetalová mašina, absolutní a nezpochybnitelná legenda žánru, vyhnaná na pódium v 16:40 odpoledne? Pro mnohé to byla téměř svatokrádež a nepochopitelný rozmar pořadatelů.

Dan Bárta patří i po všech těch letech k absolutní špičce českého zpěvu. To není názor, ale prostý fakt, o kterém se nemusí vést dlouhé debaty. Jeho koncerty s Illustratosphere mají podobný účinek jako návštěva michelinské restaurace. Všichni víte, že to bude skvělé, ale stejně vás překvapí, jak hluboký a intenzivní zážitek vás nakonec čeká.