Odvážná, originální a nezávislá. Rozálie, zpěvačka a akordeonistka, na sebe během krátké doby strhla pozornost provokativními texty i neotřelým přístupem k hudební tvorbě. V podcastu Headliner CZ Honzy Vedrala mluví o tom, co ji formovalo, jak se vzpírá škatulkám showbyznysu a proč si své druhé album vydala sama.

Café v lese je aktuálně v Praze nejoblíbenější volbou promotérů zahraničních kapel, které prozatím směřují do těch nejmenších klubů. O známý podnik, který patří Ondřeji Kobzovi, se stará Radek Motlík.

Hudebník, multi‑intrumentalista a producent Jakub Svoboda je známý mimo jiné jako člen skupiny Mydy. Vystupuje ale také sám za sebe jako Purpl Boi, který právě vydal nový singl Nervous. Spolupracoval na něm s vyhlášenými muzikanty i producenty.

Velký návrat Alanis Morissette, taneční úlet s Jihoafričany Die Antwoord nebo britská rapová klasika The Streets. Na pražském Výstavišti se chystá osmý ročník ultižánrového festivalu Metronome Prague. Co všechno letos mezi 19. a 21. červnem nabídne?

Bylo to jedno z překvapení konce roku. Marie Puttnerová vydala album Zelená oblaka, růžové stromy, na kterém připomněla písně Zuzany Navarové. Dvacet let po odchodu úžasné zpěvačky citlivě připomněla její tvorbu. „Třeba naši nahrávku uslyší někdo, kdo písně Zuzany Navarové tolik nezná a najde si k ní cestu,“ říká.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v lednu roku 1995?

Petr „Poly“ Pálenský, kytarista a zpěvák metal‑crossoverové kapely Insania ověnčené čtyřmi Anděly, chystá k vydání album K mýmu ohni nesedej svého sólového dark country/noir western projektu nazvaného Poly Noir. Hlásí se v něm k vlivu temných mohykánů, jako jsou Ennio Morricone, Johnny Cash, Leonard Cohen, Nick Cave či básník zmaru Cormac McCarthy.

Thom Artway svým třetím albem trhá mraky, a i některé strachy. Třeba ten, že nedokáže zpívat v češtině. Ovšem to úplně nejdůležitější, co se událo za posledních šest let, co jsme se neviděli, dřímalo vedle kavárenského stolku v kočárku.

Experimentální rapové duo P/\ST tvoří Dan Kranich a Ivo Sedláček. Setkávám se s nimi v jednom smíchovském baru, kde si nejdřív navzájem vyprávíme, po kterém koncertu a v kolik ráno jsme ho kdy zavírali. Naposledy jsem je viděl ve vyprodaném klubu Palác Akropolis, kde to pulzovalo tak, že málem utrhli strop. Svojí energií a nasazením totiž umí rozvášnit dav spíš jako punková kapela.

Co by za takový úspěch jiní dali. Španělskou zpěvačku Valerii Castro přesto stáhl do stavu pochybností o sobě samé. Proto prý musela natočit autoterapeutické album El cuerpo después de todo a hned v úvodu prohlásit: „Řeknu vám raději všechno.“

Na začátku byla parta, co propadla kouzlu třetí vlny ska. Kdesi mezi kazetami s Voodoo Glow Skulls a mixem punku, ska a hardcoru si řekli, že tohle je přesně ono. Vymetali pódia doma i v zahraničí, na velikosti nikdy nesešlo. A za dvacet let se z pubertální fascinace stal zavedený projekt. Kapela Jet8 právě vydává páté album Break the Silence, svoje životní.

Petr Janda je velký bourák. Ve svých třiaosmdesáti vede už dvaašedesátý rok Olympic, ba co víc, vydal s ním i nové album Bombarďák. V diskografii kapely je trochu chaos, takže odhadem je zhruba třiadvacáté. Ale o množství nejde. Podstatná je úroveň – vzdor už trochu stařeckému, občas kňourajícímu hlasu a ne vždy plynulému frázování je každá z dvanácti skladeb vysoko nad úrovní většiny českého pop rocku. V čem to je?

Švédové Royal Republic na první pohled zaujmou uniformními outfity, ať už jde zrovna o rudá saka, nebo kožené bundy. Na první poslech zase chytlavými melodiemi a zábavnými texty. Povídali jsme si o novém albu, kostýmech i o tom, co má skládání písniček společného s výchovou dětí.

Alice Merton otiskuje do svých písní vlastní prožitky a zážitky a má cit pro hitový potenciál, proto jsou její skladby chytlavé a jdou přímo do srdce. Na pódiu září jako slunce a posílá z něj lidem silnou energii. Málokdo ovšem tuší, jak moc při tom donedávna trpěla.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v dubnu roku 1995?

Českokrumlovská čtveřice Lambda slaví rovnou dekádu na scéně a vydává k tomu svou třetí desku nazvanou jednoduše XIII. Kapela se na ní nadobro vzdaluje stonerovým kořenům a míří někam do vod originálního instrumentálního space post rocku.

Člověk někdy září a někdy ne. Proto se třetí album Barbory Polákové jmenuje On/Off.

Se jménem Michaela Žantovského jsme se v posledních padesáti letech setkali mnohokrát. Vynikající překladatel angloamerické prózy, psycholog, tlumočník, novinář, politik, velvyslanec v tak exponovaných zemích jako USA, Izrael nebo Velká Británie. Taky ředitel Knihovny Václava Havla a dnes prezidentský poradce pro zahraniční politiku. Jen málokdo si vzpomene, že býval i vynikajícím textařem a velká část repertoáru Pavla Bobka z osmdesátých let stála na jeho vycizelovaných textech.

Dobří Tindersticks se vracejí. „Jezdíme k vám už tak dlouho a viděli jsme na vlastní oči, jak se Praha změnila,“ vypráví frontman britské kapely Stuart A. Staples. Turné k jejich albu Soft Tissue začne koncertem 30. září v divadle Hybernia. Řeč byla ale taky o punku, northern soulu, romantice i o tom, že správnou kapelu drží při životě nové písničky.

„Rok 2035 vstoupil sice do dějin jako rok, kdy se konečně Brno stalo místo Prahy hlavním městem europrovincie Čechy, ale je třeba uznat, že i v populární hudbě se toho dělo víc než dost.“ Poslední letošní glosa Josefa Vlčka přenese čtenáře do budoucnosti.

Skupina Acid Row získala cenu Anděl v žánrové kategorii Rock za své album Poisoned Mind. Hraje muziku na pomezí stoner rocku a doom metalu, přičemž se odkazuje také na Black Sabbath. O prvních dojmech po vítězství i dalších plánech do budoucna jsme s kapelou hovořili krátce po rozdělení andělských sošek.

Před novinářem Honzou Dědkem stojí nová výzva. Bude moderátorem letošních Cen Anděl. Mě ale hlavně zajímalo, jaké to bylo psát o hudbě v devadesátých letech?

Album Soft Rock Line je devátá dvojitá deska z nepojmenované edice, vycházející z archivu Supraphonu z šedesátých až devadesátých let minulého století. Obsahuje zajímavou kolekci třiceti sedmi písní, které mají až překvapivě blízko k dnešní domácí mainstreamové poprockové produkci. Dokonce se dá říci, že řada skladeb mohla klidně vzniknout v dnešní době a nikomu by nepřipadala stylově zastaralá.

Technikou hry občas udivoval i své učitele, hrál s Arcade Fire a Bon Iver, složil soundtracky k filmům jako Děsivé dědictví a Menu a na svých sólových nahrávkách posouvá hranice hry na saxofon. O tom všem nám Colin Stetson vyprávěl v rozhovoru, který předchází jeho sólovému koncertu 22. října v kostele Nejsvětějšího srdce Páně v Praze v rámci festivalu Mladí ladí jazz.

Vždycky, když se blíží nějaké hudební ceny – Slavík nebo Andělé – vystartuje někdo s tezí, že se bez toho cirkusu obejdeme. Mnozí namítají, že se v takových anketách švindluje. Dnes to ale není pravda.

Písničkářka nebo spíš šansoniérka Rozálie pochází z rodiny, v níž dědeček byl jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů vážné hudby druhé poloviny minulého století, babička herečkou a otec je swingovým zpěvákem, hercem a režisérem. Hudby a divadla je kolem ní víc než dost, ale psaní textů jí v genech chybí.

Vejde‑li na Country verandu, neměl by se její majitel ničemu divit a hezky ji přivítat, ačkoliv zrovna s country nemá na novém parádním albu Still + Bright americká černošská songwriterka zas tolik společného.

Mladá česká zpěvačka je původem z Prahy a aktuálně působí v New Yorku. Přirovnává se někam mezi Björk a Lorde což je hodně sebevědomé tvrzení, ale když si poslechnete její hudbu, tak vám to vlastně přesně zapadne. Navíc, když si přečtete, kdo jsou její rodiče.

Jejich nedávný koncert na festivalu BBC 6 Music vypadal jako noční můra konzervativců. „Bůh miluje vyzývavý lesby“ nebo „Ochraňujte mladé trans lidi“ stálo na transparentech, které na pódium přinesla úderka manifestujících. Jejich velká a nahá těla zakrývaly jen kousky růžové kůže, uprostřed toho všeho kmitala zpěvačka Beth Ditto s mikrofonem. Znovuzrození Gossip letos zahrají také v Česku, konkrétně 26. června v pražském klubu Roxy.

Papa Roach se v červnu ve velkém stylu předvedli na Rock for People, kde totálně dostali většinu festivalového publika. Příště by si přáli přijet jako headlineři, bez „sub“. Působili tak přitom už letos.